Vděčnost Bohu a pokora

Text tohoto článku vlastně vzniknul původně jako slovo pro ateistu. Ateista je člověk, jehož středem vesmíru je on sám, který nic nepotřebuje. Ateista si vystačí sám a spoléhá na své schopnosti. Ateista nepotřebuje věřit v Boha, protože je velmi pyšný na to co v životě dokázal a tuto zásluhu připisuje sám sobě, případně některým lidem, kteří mu v životě pomohli. Ateismus nepočítá s Boží existencí a vše co je zdarma považuje za samozřejmé, aniž by byl schopen chápat vděčnost vůči původci všeho dobrého a vnímat že vše dobré je jen Boží dar.

Je třeba si uvědomit, že nejste živ/a sám/sama od sebe, ale vaše duše je ožívána Bohem, neboť Bůh je život. Možná zase nevyžádaná rada, ale uvědomit si vděčnost Bohu za život a vše co nám dává je důležité. Proto jemu taky chvála náleží. Každým špatným skutkem jsme nevěrní Bohu a zraňujeme ho, stejně jako je tomu v partnerském či manželském vztahu, tak i Bůh chce mít s námi vztah a má na to právo. Má právo na to, abychom mu byli věrní a nehřešili. Leč ateisti jsou příliš sebezahledění do sebe a sobečtí než, aby se zajímali o to kdo jim vše dobré dává. Bereme vše dobré jako samozřejmost, ale sami jsme nevěrní vůči Bohu. Máme pocit, že Bůh nám něco dluží, ale to není pravda, on nám nedluží nic, to my dlužíme jemu.