Boží všudypřítomnost

V předchozím článku jsme použili přirovnání Boha a slunce. Řekli jsme si, že korán i bible shodně tvrdí, že Bůh poslal své Boží slovo, podobně jako ze Slunce vychází sluneční paprsky a podle tepla a světla, které vnímáme poznáme, že Slunce existuje, tak pomocí slunečních paprsků, které jsou zjevením slunce poznáme existenci Slunce. Můžeme tedy říct, že když cítíme slunce díky jeho vnějším projevům, manifestace slunce je Slunce a cítíme jeho přítomnost. Podobně je to s Bohem. Bůh poslal svoje slovo, abychom pocítili jeho vnější projev - ve všech těchto bodech Korán tvrdí, že tímto projevem je Ježíš, neboť Ježíš je Slovem od Alláha a jeho Duchem. Ačkoliv na jednu stranu vnímáme rozdíl mezi sluncem a jeho paprsky jako dvě identity, přesto jsou svou podstatou jedno a totéž, totiž Bůh. V tom spočívá vysvětlení Boží trojice, že existuje Bůh (Slunce) a zároveň Boží syn a jeho Duch. Tak jako slunce vnímáme odděleně, tak vnímáme odděleně Boha a jeho Slovo, kterým je Ježíš. Nyní ale existuje ještě jedno poučení, které si můžeme vzít ze Slunce.

Slunce svítí na všechny lidi

Paprsky Slunce svítí vesmírem na všechny strany. Světlo ze Slunce putuje nekonečně daleko a na nekonečně mnoho míst. Pokud bychom si odmysleli planety a hvězdy a jiná vesmírná tělesa, nebylo by ve vesmíru místo, odkud nemůžeme Boha vidět. Jediná možnost, jak ho nevidět je otočit se k němu zády, tedy nedívat se směrem ke Slunci. Přesto, že bychom se na něj přímo nedívali, přesto budeme cítit jeho teplé paprsky. Je pravda, že pokud bychom vesmírnou lodí letěli dále od Slunce, časem by světla a tepla bylo méně a méně. Z toho plyne poučení, že potřebujeme vyhledávat Slunce, abychom měli teplo a světlo. Stejně je tomu i s Bohem. Jsou lidé, kteří nevěří v Boha a odmítají ho poznat, protože se vyhýbají jeho teplým paprskům a přímému světlu, které by odhalilo to kým skutečně jsou. Raději se tedy vzdalují od Boha, aby ve tmě mohli dělat zlé věci. Jejich život je tedy studený a chladný a postrádá teplo, totiž lásku pocházející od Boha.

Další poučení, které můžeme vidět, je že Bůh je všudypřítomný, tak jako je všudypřítomné světlo Slunce. Jediné co můžeme ovlivnit je to jestli se chceme Slunci a Bohu vzdálit nebo přiblížit. I když se otáčíme vůči Bohu zády, on ví o všech našich činech, protože jeho světlo stále svítí na nás. Neovlivníme to tím, že se vzdálíme, protože Slunce a jeho projevy jsou vidět z velké vzdálenosti. Dokonce i za polárním kruhem se projevuje vliv sluneční energie, i když máme pocit, že tam teplo není, nejedná se o absolutní absenci tepla.

Synovství Ježíše Krista

Korán o Ježíši tvrdí to, že ho stvořil Bůh. Ježíš neměl tělesného otce, ale současně tvrdí, že je Slovem od Boha a jeho Duchem, tedy podobně jako je to se Sluncem a jeho paprsky. Tak jako sluneční paprsky vycházejí ze Slunce, tak Boží Slovo vyšlo od Boha. To, že jsou obě entity téže podstaty potvrzuje Korán když říká, že Ježíš je Božím Duchem. Je zde tedy řeč o třech entitách, o Bohu a o Slovu (tj. Ježíši) a o Duchu, které jsou ale všechny společně téže Boží podstaty.

Ohledně stvoření Ježíše Krista, domnívám se, že muslimové jej chápou jako stvoření, jenže to je v rozporu s tím, k čemu jsme právě došli. Ježíš nemůže být stvoření neboť je projevem Boha samotného - je jeho Duchem. Dává-li Slunce světlo a teplo a tím dává život, mohli bychom říci, že Sluncem je dárcem života. O Ježíši z Koránu víme, že je dárcem života, protože dokázal oživit neživou hmotu. To potvrzuje, že Ježíš je opravdu Božím Slovem, opravdu Boží manifestací a posel pravdivého Božího slova. Tuto svou Boží podstatu dokázal svými činy, podobně jako Slunce dává svým světlem a teplem vzrůstu rostlinám a veškeré úrodě na zemi. Oproti tomu o prorokovi Mohamedovi víme jen to, že svědčil o Ježíši Kristu, že je to Boží Slovo, ale nedokázal svými činy nic z toho co dokázal Ježíš Kristus. Mohamed nedokázal dát život neživé hmotě, ani uzdravovat. Proroka Mohameda tedy nemůžeme v žádném ohledu nazvat Božím slovem, ani vzdáleně o něm takto mluvit, že byl reprezentací Božího Slova, neboť kdyby jim skutečně byl, byly by v jeho životě patrné právě ty vlastnosti, které reprezentoval Ježíš Kristus. Sám Korán tedy dělá Ježíše Krista většího než Mohamed. Korán dokonce vyzívá, aby se ten kdo pochybuje o pravdivosti slov Koránu podíval do bible. Korán tedy dovoluje vzít bibli a podívat se na to, co říká Ježíš Kristus. Vlastně můžeme říct, že bible je důležitější knihou než Korán, protože ta obsahuje přímo citace toho co řekl jediný prorok, který byl nazván Božím Slovem a reprezentací živého Boha.

Ježíš Kristus sám sebe nazývá Synem a otce nazývá Bohem. Přitom z bible i koránu víme, že Ježíš neměl tělesného otce, je tedy jasné, že mluvil skutečně o Bohu. Ale to jsme si již řekli, že Ježíš vyšel od Boha. Stvořil ho Bůh a zároveň víme, že je téže podstaty jako Bůh. Víme dokonce i to, že je Božím obrazem. Jediný rozumný závěr, ke kterému můžeme dojít je ten, že Ježíš je opravdu Boží Syn. Jak jinak vysvětlit, že Ježíš je Duchem Božím (Duchem od Boha)? Pokud se rozhodnu namalovat obraz, mohu říct, že ten obraz je mým duchem? Rozhodně ne. Mohu říct jen to, že jsem ho namaloval já a že je výrazem mé tvořivosti. Podobně s jakoukoliv jinou činností. Vytvořím-li z hlíny hrnec, bude tento hrnec mým výtvorem, ale nebude mým duchem. Lidský Duch se skrývá v člověku, Boží Duch se skrývá v Bohu. Nemůžeme tedy říct, že produkt lidského stvoření je zároveň jeho duchem. Byl-li tedy Ježíš jen člověk a jen stvořením nemohl být Božím Duchem ani duchem od Boha. Byl-li však Božím Duchem a vzešel od Boha, pak ten kdo ho stvořil byl jeho Otec.