Exodus 3:1-12 Mojžíš pásl ovce svého tchána Jitra, midjánského kněze. Jednou vedl ovce až za step a přišel k Boží hoře, k Chorébu. 2 Tu se mu ukázal Pánův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. 3 Řekl si: "Zajdu se podívat na ten veliký úkaz, proč keř neshoří." 4 Pán viděl, že odbočuje, aby se podíval. I zavolal na něho Bůh zprostředku keře: "Mojžíši, Mojžíši!" Odpověděl: "Tu jsem." 5 Řekl: "Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá." 6 A pokračoval: "Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův." Mojžíš si zakryl tvář, neboť se bál na Boha pohledět. Exodus 3:7 Pán dále řekl: "Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti. 8 Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem, na místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců. 9 Věru, úpění Izraelců dolehlo nyní ke mně. Viděl jsem také útlak, jak je Egypťané utlačují. 10 Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta." 11 Ale Mojžíš Bohu namítal: "Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?" 12 Odpověděl: "Já budu s tebou! A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře."

Všimli jste si mimo řádky, že Pravý a Jediný Bůh má zájem o člověka? Zajímá ho jeho bolest, jeho starosti a chce člověku pomoci. Bůh Abrahama, Izáka, Jákoba a Mojžíše se nevykresluje jako otrokář a despota toužící po násilí.

Dobrá, můžete si říct, že Mojžíš byl sice jen obyčejný prostý člověk, pasák ovcí, ale Bůh si ho vyvolil. Protože byl vyvolený mluvil s Mojžíšem, ale k ostatním lidem nemluví.

Ale tady je další příklad o Gedeónovi:

Soudců 6:11-24 I přišel Hospodinův posel a posadil se v Ofře pod posvátným stromem, který náležel Jóašovi Abíezerskému; jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu, aby s ní utekl před Midjánci. 12 Hospodinův posel se mu ukázal a oslovil jej: "Pán s tebou, udatný bohatýre!" 13 Gedeón mu odpověděl: "Dovol, můj pane, je-li s námi Pán, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: »Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?« Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců." 14 Pán se k němu obrátil a pravil: "Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám." 15 On mu však namítl: "Dovol prosím, Panovníku, jak bych mohl Izraele vysvobodit? Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější." 16 Ale Pán mu řekl: "Protože já budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže." 17 Tu jej požádal: "Jestliže jsem opravdu našel u tebe milost, dej mi nějaké znamení, že se mnou mluvíš ty sám. 18 Jenom se odtud nevzdaluj, dokud k tobě nepřijdu. Rád bych přinesl dar a předložil ti jej." Odpověděl: "Zůstanu, dokud se nevrátíš." 19 Gedeón odešel a připravil kůzle a nekvašené chleby z éfy mouky. Maso vložil do košíku, vývar nalil do hrnce, vynesl to k němu pod posvátný strom a nabídl mu to. 20 Posel Boží mu poručil: "Vezmi maso a nekvašené chleby a polož je na toto skalisko; vývar vylej." On tak učinil. 21 Pánův posel se dotkl koncem napřažené hole, kterou měl v ruce, masa a nekvašených chlebů. I vyšlehl ze skály oheň a pohltil maso i nekvašené chleby, zatímco Pánův posel mu zmizel z očí. 22 Tu Gedeón shledal, že to byl Pánův posel, a zvolal: "Běda mi, Panovníku Nejvyšší vždyť jsem viděl Pánova posla tváří v tvář!" 23 Pán jej však uklidnil: "Pokoj tobě; neboj se, nezemřeš." 24 I vybudoval tam Gedeón Panovi oltář a nazval jej: "Pán je pokoj." Je v abíezerské Ofře až dodnes.

Ze všech těchto starozákonních příběhů, kdy Bůh mluvil s člověkem mi tento přijde nejpěknější, protože ze je krásně vidět co v člověku zanechá setkání s Bohem. Pokoj a bázeň. Není to strach toho druhu, že by vás to svazovalo, sužovalo, ale je to povzbuzení, něco co vám dodá sílu, svobodu a lehkost. Takový je Duch Boží (Ruach Elohim) jinak taky zvaný Duch Svatý (Ruach HáKadosh). Bůh nedělá z lidi otroky, to oni sami nechají ze sebe dělat otroky, když propadají nenávisti, zášti a zůstávají ve svém neodpuštění - jakkoliv jim bylo ublíženo.

Důležité je ale také obrátit svou pozornost k tomu, jak bible vykresluje tyto významné osobnosti: Abrahama, Mojžíše, Izáka, Jákoba a další... Korán nepopisuje nic o tom jaký charakter měli nebo jakým životem žily. Přitom právě jejich spravedlnost, to jací byli v Božích očích hrálo roli v tom, proč se Bůh rozhodl k nim promluvit. Byli to lidé upřímní, pokorní a spravedlivý. Pod pojmem spravedlnost však je třeba chápat něco jiného než jak spravedlnost popisuje prorok Mohamed a korán. Nahlédněte do bible a čtěte, jak vypadá spravedlnost a pokora. Prosím přečtěte si celý příběh o vztahu mezi Jákobem a Lábanem. Je to vzorová ukázka dvou protipólů, jak vypadá spravedlnost a pokora v Božích očích a pýcha a nepravost, kterou v srdci člověka vyvolává ďábel. Není ale v mé moci uvádět zde celý příběh Jákoba a Lábana, je to na několik kapitol. Příběh začíná v knize Genesis (hebrejsky Berešít - Tj. Na počátku) v kapitole 24 a končí někde v 32 kapitole. Lépe vás odkážu na stránky, kde si bibli můžete přečíst: kapitola 24, kapitola 29.

Jen krátký úryvek z toho nejpodstatnější:

Genesis 31:22-27 Třetího dne bylo Lábanovi oznámeno, že Jákob uprchl. 23 Tu vzal s sebou své bratry a pronásledoval ho po sedm dní, až ho dohonil na pohoří Gileádu. 24 K Aramejci Lábanovi však přišel v noci ve snu Bůh a řekl mu: "Měj se na pozoru! Mluv s Jákobem jen v dobrém, ne ve zlém!" 25 Lában dostihl Jákoba, který si na té hoře postavil stan. Sám se svými bratry si rovněž postavil stan na pohoří Gileádu. 26 A Lában Jákobovi vyčítal: "Cos to udělal? Přelstils mě. Mé dcery jsi odvedl jako válečné zajatce. 27 Proč jsi ode mne uprchl tajně jako zloděj a nic jsi mi neoznámil? Byl bych tě radostně vyprovodil s písničkami, s bubínkem a citarou.

Zde Lában lže, Lában byl lakomec, habyžný člověk a podvodník, který Jákoba jen využíval.

Genesis 31:28 Nedopřáls mi ani políbit mé vnuky a dcery; jednal jsi věru jako pomatenec.
29 Bylo v mé moci naložit s vámi zle. Ale Bůh vašeho otce mi na dnešek řekl: »Měj se na pozoru, mluv s Jákobem jen v dobrém, ne ve zlém.« 30 Když už jsi tedy odešel, protože se ti tolik stýskalo po otcovském domě, proč jsi ukradl mé bohy?" 31 Na to Jákob Lábanovi odpověděl: "Bál jsem se a říkal jsem si, že bys mě mohl o své dcery připravit. 32 Ale u koho najdeš své bohy, ten nezůstane naživu! Před našimi bratry si prohlédni všechno, co mám, a vezmi si své." Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla. 33 Lában vešel do stanu Jákobova a do stanu Lejina i do stanu obou služek, ale nic nenašel. Vyšel tedy ze stanu Lejina a vešel do stanu Ráchelina. 34 Ráchel však bůžky vzala, vložila je do torby na velbloudím sedle a sedla si na ně. Lában zpřeházel celý stan, ale nic nenašel. 35 Ráchel otci řekla: "Nechť se můj pán nehněvá, že před ním nemohu povstat; stalo se mi, co se stává ženám." Lában slídil, ale bůžky nenašel. 36 Tu se Jákob rozhněval a začal se s Lábanem přít. Vyčítal mu: "Jaký je můj přestupek? Jaký je můj hřích, že ses za mnou tak hnal? 37 Když jsi zpřeházel všechny mé věci, co jsi našel z věcí svého domu? Polož to před mé i své bratry, ať mezi námi dvěma rozhodnou! 38 Byl jsem u tebe celých dvacet let. Tvé ovce a kozy nezmetaly. Berany z tvého bravu jsem nejídal. 39 Co bylo rozsápáno zvěří, jsem ti nevykazoval, nahrazoval jsem to ze svého; vymáhals to na mně, byl jsem okrádán ve dne i v noci. 40 Ve dne mě sužovalo vedro a v noci chlad. Spánek prchal od mých očí. 41 Celých dvacet let jsem ti v tvém domě sloužil: čtrnáct let za tvé dvě dcery a šest let za tvůj brav. Mou mzdu jsi změnil desetkrát. 42 Kdyby se mnou nebyl Bůh mého otce, Bůh Abrahamův a Strach Izákův, propustil bys mě teď s prázdnou. Bůh viděl mou trýzeň a námahu mých rukou a na dnešek sám rozsoudil."

Z toho vidíme, že Jákob byl spravedlivý, poctivý. Neodbýval svou práci, raději než aby ho Lában osočil ze špatně odvedené práce, sám ještě doplácel z toho co roztrhala zvěř. Jak toto příkoří Jákob snášel, můžeme se jen domnívat. Pravděpodobně se modlil k Bohu a snažil se za všech okolností odpouštět. Toto je vykreslení spravedlivého člověka.

Bůh mluví k těm, kdo jsou spravedliví a hledají Boha celým svým srdcem. Mimoto je to první přikázání v Tóře: "Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou." (Deuteronomium 6:5)

Další příklad ze kterého můžeme čerpat a poučit se o charakteru Jákoba je příběh, který se odehrál mezi Jákobem a jeho bratrem Ezauem (kterého Jákob úskočně oklamal a získal prvorozenectví a požehnání od Izáka místo Ezaua, který si svého prvorozenectví nevážil).

Genesis 32:4-6 Pak Jákob vyslal napřed posly ke svému bratru Ezauovi do země Seíru, na pole Edómské, 5 a přikázal jim: "Vyřiďte mému pánu Ezauovi toto: Tvůj otrok Jákob vzkazuje: Až dosud jsem prodléval jako host u Lábana. 6 Mám voly a osly, ovce, služebníky a služky. Posílám o tom zprávu tobě, svému pánu, abych získal tvoji přízeň."

Ujasněme si to. Jákob byl svobodný člověk. Nebyl ničím otrokem. Nazývá sebe otrokem Ezauovým, aby vyjádřil svou pokoru a to že přichází v míru. Bál se Ezaua.

Genesis 32:7-21 Poslové se vrátili k Jákobovi a řekli: "Přišli jsme k tvému bratru Ezauovi, ale on ti už jde vstříc a je s ním čtyři sta mužů." 8 Tu padla na Jákoba veliká bázeň a tíseň. Rozdělil proto lid, který byl s ním, i brav a skot a velbloudy do dvou táborů, 9 neboť si řekl: "Přijde-li Ezau k prvnímu táboru a pobije jej, může ještě zbylý tábor vyváznout." 10 Dále Jákob řekl: "Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Hospodine, tys mi pravil: »Navrať se do své země a do svého rodiště a já se postarám, aby se ti dobře vedlo.« 11 Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství a vší tvé věrnosti, které jsi svému služebníku prokázal. Tento Jordán jsem překročil s holí, a teď mám dva tábory. 12 Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezauovy, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mě, matku nad dětmi. 13 Ty jsi přece řekl: »Určitě se postarám o tvé dobro a tvé potomstvo rozmnožím jako mořský písek, jejž nelze pro množství sečíst.«" 14 A přenocoval tam té noci. Pak vzal z toho, co vyzískal, dar na usmířenou pro svého bratra Ezaua: 15 dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě bahnic a dvacet beranů, 16 třicet velbloudic se sajícími mláďaty, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset oslů. 17 To vše předal svým služebníkům, každé stádečko zvlášť, a řekl jim: "Jděte napřed a ponechte mezi jednotlivými stádečky odstup." 18 A prvnímu přikázal: "Až se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě čí jsi a kam jdeš a čí je to, co ženeš před sebou, 19 odvětíš: »Je to dar od tvého otroka Jákoba, poslaný jeho pánu Ezauovi; on sám je za námi.«" 20 Tak přikázal i druhému a třetímu a všem, kteří šli za stádečky. Řekl: "V tomto smyslu mluvte s Ezauem, až na něj narazíte. 21 A dodejte: »Také tvůj otrok Jákob je za námi, neboť řekl: Darem, který jde přede mnou, chci ho usmířit a teprve potom spatřit jeho tvář. Snad mě přijme milostivě.«"

Genesis 33:1 Potom se Jákob rozhlédl a vidí, že přichází Ezau a s ním čtyři sta mužů. I rozdělil zvlášť děti Lejiny a Rácheliny a obou otrokyň. 2 Dopředu postavil otrokyně a jejich děti, za ně Leu s jejími dětmi a Ráchel s Josefem dozadu. 3 Sám se ubíral před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než k svému bratrovi přistoupil. 4 Ezau se k němu rozběhl a objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho; oba zaplakali. 5 Pak se Ezau rozhlédl a spatřil ženy a děti. Tázal se: "Koho to máš s sebou?" Jákob odvětil: "To jsou děti, jimiž Bůh milostivě obdaroval tvého otroka." 6 Mezitím přistoupily otrokyně se svými dětmi a poklonily se. 7 Pak přistoupila i Lea a její děti a poklonily se. Naposled přistoupil Josef a Ráchel a poklonili se.

8 Ezau se otázal: "K čemu je celý ten tábor, s kterým jsem se setkal?" Odvětil: "Abych získal přízeň svého pána." 9 Ezau řekl: "Mám dost, bratře. Ponech si, co máš." 10 Ale Jákob naléhal: "Jestliže jsem získal tvoji přízeň, přijmi prosím ode mne ten dar, vždyť smím vidět tvou tvář, a to je jako bych viděl tvář Boží. Tak přívětivě jsi mě přijal! 11 Přijmi prosím z mého požehnání, co jsem ti přinesl, neboť Bůh se nade mnou smiloval a mám všeho dost." Tak ho nutil, až Ezau přijal.

Jákob tedy vyjádřil obrovskou míru pokory a štědrosti. Jákob byl člověk, který se bál Boha a jednal spravedlivě.