Jan 12 - Otec ve mně

Ježíš oznámil svou smrt

Jan 12:1 Ježíš tedy přišel šest dní před Velikou nocí do Betanie, kde byl Lazar, ten, který zemřel a kterého vzkřísil z mrtvých. 2 Tam mu připravili večeři a Marta je obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali. 3 Marie tehdy vzala libru velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. A dům byl naplněn vůní té masti. 4 Jeden z jeho učedníků, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, který ho měl zradit, tedy řekl: 5 "Proč se tato mast neprodala za tři sta denárů a nedalo se chudým?" 6 To však řekl ne proto, že měl starost o chudé, ale že byl zloděj a měl na starosti pokladnu a to, co se do ní dávalo, bral. 7 Ježíš tedy řekl: "Nech ji, zachovala to pro den mého pohřbu.
8 Chudé přece máte u sebe vždycky, ale mne vždycky mít nebudete." 9 Tehdy se veliké množství Židů dozvědělo, že je tam, a přišli - nejen kvůli Ježíši, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. 10 A tak se vrchní kněží rozhodli zabít i Lazara, 11 neboť mnozí z Židů kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše.

Židé poznali Mesiáše

Prostí židé poznali Mesiáše, jak praví Písmo.

12 Když nazítří veliký zástup lidí, kteří přišli na svátek, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma, 13 vzali palmové větve a vyšli mu naproti s voláním: "Hosana! Požehnaný, který přichází v Pánově jménu, král Izraele!" 14 A když Ježíš nalezl oslátko, vsedl na ně, jak je napsáno: 15 "Neboj se, dcero Sionu, hle, tvůj král přichází, sedě na hříbátku oslice." 16 Jeho učedníci tomu však nejprve neporozuměli; ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm je napsáno a že mu to učinili. 17 Zástup, který byl s ním, pak vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých. 18 Proto mu také vyšel naproti zástup lidí, neboť slyšeli, že udělal ten zázrak. 19 Farizeové si tedy mezi sebou řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete? Hleďte, svět odešel za ním!"

Kdo miluje svou duši než-li Ježíše, ten ji ztratí.

20 A někteří z těch, kteří se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové. 21 Ti tedy přistoupili k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: "Pane, chtěli bychom vidět Ježíše."
22 Filip přišel a řekl Ondřejovi a Ondřej s Filipem to zase řekli Ježíši.
23 Ježíš jim tedy odpověděl: "Přišla hodina, aby Syn člověka byl oslaven. 24 Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Ale pokud zemře, přinese mnoho úrody. 25 Kdo má rád svou duši, ten ji ztratí, a kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k věčnému životu. 26 Slouží-li mi někdo, ať mě následuje; a tam, kde jsem já, bude i můj služebník. A bude-li mi někdo sloužit, Otec ho poctí."

27 "Má duše je teď zarmoucená a co mám říci? `Otče, vysvoboď mě z této hodiny´? Ale proto jsem přišel, k této hodině. 28 Otče, oslav své jméno!" Tehdy se z nebe ozval hlas: "Oslavil jsem a ještě oslavím." 29 A zástup, který tam stál a slyšel to, řekl: "Zahřmělo." Jiní říkali: "Mluvil k němu anděl."
30 Ježíš na to odpověděl: "Ten hlas nepřišel kvůli mně, ale kvůli vám. 31 Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32 A já, když budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě." 33 (A to řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.)

Modlitba pokání

Kdo z vás touží zachránit svou duši, aby ho Ježíš neodsoudil v poslední den, nechť se modlí takto:

"Bože, lituji svých hříchů a prosím tě o záchranu mé duše. Jsem hříšník, jsem otrokem hříchu, ale věřím že ty máš moc mě z hříchu vysvobodit a odpustit mi mé hříchy. Svůj život ti tedy vydávám, abych mohl sloužit tobě. Nechť má duše zemře tomuto světu a přejde do tvého království podle tvé vůle. Nechť Bože smím konat tvou vůli a následovat tě. Ve svém velikém milosrdenství dej se mi prosím poznat, dej mi poznat svou lásku. Nechť tvé Světlo prostoupí mou duši. Usvědčil si mě, že jsem vinný z hříchu, ale lituji svých špatných činů a postojů srdce a toužím po tvém odpuštění. Do tvých rukou se vydávám. Pane, Ježíši Kriste, přijď a zachraň mě. Přijď a vysvoboď mě."

Popřípadě, můžete použít tuto kratší variantu,

"Ježíši Kriste, věřím že si Synem Božím poslaným přímo od Boha, že tvá slova jsou Pravda a mají moc mě vysvobodit. Lituji toho, že zlo ovládlo mé srdce a toužím abys mě změnil. Přetáhni mě prosím k sobě mocí svou. Přetáhni mě do tvého Světla, neboť ve Světle není žádná tma a ty máš Život a Radost v hojnosti. Tímto se zříkám zla, které mě ovládá a vzývám Ježíše Krista, Syna Božího a Spasitele, který je králem nebe i země."

Pokání je stav naší duše, kdy se chceme obrátit Bohu. Není to o tom kolik učiníme pro Boha skutků, protože málo toho můžeme pro Boha učinit. Můžeme mu však především vzdát chválu a díky za to, že nás doposavad udržel na živu a dal nám šanci být spaseni. Protože až zemřeme, nebudeme mít druhou šanci zachránit se.

Jděte za Světlem

34 Zástup mu odpověděl: "My jsme slyšeli ze Zákona, že Kristus zůstává na věky; jak to, že tedy říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?" 35 Ježíš jim tedy řekl: "Ještě na krátký čas je Světlo s vámi. Choďte, dokud máte Světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde. 36 Dokud máte Světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny Světla." Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi. 37 A ačkoli před nimi udělal tolik zázraků, přece v něho neuvěřili,
38 aby se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: "Pane, kdo uvěřil našemu kázání? A komu je zjevena Pánova paže?" 39 Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš ještě řekl: 40 "Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit." 41 To řekl Izaiáš, když spatřil jeho slávu a mluvil o něm. 42 Přesto však v něho uvěřili i mnozí z hodnostářů, ale kvůli farizeům ho nevyznávali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy. 43 Milovali totiž lidskou slávu více než slávu Boží.

Krátká modlitba:

"Bože prosím otevři mé oči a odkryj nepravdy a hříchy, které mě ovládají. Ty jsi Světlo a proto se k tobě modlím, přijď Bože a posviť do mé duše, mé oči ať vidí a uši ať slyší tvůj hlas. Vysvoboď duši mou z hříchu."

Já a Bůh jsme Jeden

44 Tehdy Ježíš zvolal: "Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal,
45 a kdo mě vidí, vidí Toho, který mě poslal.

Korán i bible tvrdí, že Ježíš byl poslaný od Boha. Tvrdí to Ježíš a tvrdí to Alláh. Když mluví tyto slova, říká: Věříte-li ve mě, věříte v Boha. Kdo vidí mě, vidí Boha. Jinými Slovy Bůh přebýval přímo v Ježíšově těle. Korán o Ježíšovi říká, že Ježíš je Duch Boží (přesně Duch Jeho, tj Duch Boží, a Slovo jeho, tj. Slovo Boží). Tímto tedy docházíme k logickému závěru že Ježíš a Bůh je jedno a to samé. Přesto Ježíš rozlišuje mezi Otec Bůh, a Syn Boží. Víra je však Boží dar. Není nutné všemu rozumět, protože pokud přijmeme Ježíše, tedy Světlo do našeho života, budeme obnoveni do nového Života, do života věčného. Modlete se takto:

"Ježíši, uvěřil/a jsem že ty jsi Syn Boží, Spasitel, věřím že jsi Světlo, Pravda a Pravá Cesta. Prosím dej se mi poznat. Víra je Boží dar, prosím dej mi víru a osvětli mě Světlem svým, abych znal/a Pravdu a abych byl ve Světle s tebou. Dej se mi poznat a já tě budu následovat."

Já jsem Světlo

46 Já, Světlo, jsem přišel na svět, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. 47 A jestliže někdo slyší má slova a nevěří, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil. 48 Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, ten má, kdo by ho soudil. Slovo, které jsem mluvil, to ho bude soudit v poslední den. 49 Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, on mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit. 50 A vím, že jeho přikázání je věčný život. Proto, co mluvím, mluvím tak, jak mi řekl Otec."