Odpuštění
Boží Slovo Ježíše Krista:
"Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí váš nebeský Otec i vám. 15 Ale jestliže lidem neodpustíte jejich prohřešky, pak ani váš Otec neodpustí vaše prohřešky vám." (Matoušovo evangelium 6:14-15)
Břemeno neodpuštění
Ať už vás v životě potkalo cokoli, ať už to bylo sexuální obtěžování příbuzným, ponižování či násilí páchané na vás, jediná cesta jak se zbavit noční můry a břemena je vaše odpuštění. Pokud neodpustíte, jste sužováni opětovným prožíváním traumatu a tím se připravujete o život. Pokud se v myšlenkách vracíte znovu a znovu ke zranění, které jste prožili a opět prožíváte duševní bolest, stává se vám to zátěží a břemenem, které vás tlačí pod vodu. Pokud máte problémy se spánkem, možná vaše starosti pramení právě z neodpuštění. Neodpuštění dokáže umocnit hněv hněv, strach, podezíravost a také umí umocnit nedůvěru k lidem. Pokud zažijete opakované zklamání v lidech, může to vést k tomu, že ztratíte důvěru v lidi. Pokud vás partner/ka podvede nebo flirtuje s cízí/m ženou/mužem může to v člověku vyvolat nedůvěru a podezíravost. Touha po pomstě zase dokáže vyvolat strach z lidí nebo vnímání lidí jako potencionální hrozby a umocňuje vznik a rozvoj nenávistí. To vše jsou pouta, která se vytváří v souvislosti se zraněním a neodpuštěním. I když si myslím, že jsme v právu a máme právo na odplatu a svou spravedlnost, tyto postoje jsou nejen poutem a těžkým břemenem, ale i hříchem. Tyto špatné postoje zabraňují vnímat Boží přítomnost v životě, Boží lásku. Cílem ďábla je, aby se v lidech tyto špatné věci rozhojňovaly a kazily tak náš život a vztah s Bohem. Je důležité si uvědomit, že nejen že tyto věci ničí náš vztah s Bohem, ale také nás staví do role hříšníků, jejichž osud je věčné zatracení a nekonečná muka v posmrtném životě duše. Cílem ďábla je okrást nás o život, štěstí a radost ze života, případně okrást naše nepřátele o tyto kvality. Pokud v sobě rozvíjíte zlé kvality a držíte se neodpuštění, pak aktivně přispíváte svou měrou, že svět je takový jaký je.
Jednou se mi zdál sen, že jsme s kamarády šly na výlet. U přehrady ale stoupla voda a když jsme přecházeli přes rozlitou vodu, nemohl jsem se z vody vydrápat na břeh. Břemeno, které mě tížilo byl baťoh. I když se mi někdo snažil pomoci, nakonec mi bylo řečeno, že je to na mě. Musel jsem nejdříve sundat baťoh a teprve pak jsem se dokázal z vody dostat nahoru na vysoký břeh. Ve snu břemeno baťohu představuje nejen starosti, ale třeba i neodpuštění. Pokud našimi starostmi jsou právě traumatizující okamžiky z mezilidských vztahů, je třeba odpustit. Tím se zbavíme baťohu, který nás stahuje do vody a vyčerpává. Nikdo jiný to za nás neudělá.
Problém břemena neodpuštění je v tom, že neodpuštění vlastně znamená prokletí. Je to vše zlé co nás potkává. Můžeme se modlit třeba takto: "Bože, pomoz mi, zbav mě starostí" nebo "Bože, prosím dej se mi poznat" a nic, žádný zázrak se nestane. Proč? Protože Bůh čeká na naše odpuštění. Musíme udělat aspoň první krok víry - uvědomit si, jakou váhu neodpuštění znamená. Z neodpuštění je možné i fyzicky onemocnět nebo se psychicky zhroutit. Je to důsledek traumatu. Zkušenost, která se nám stala bylo zlo, ale jako by to nestačilo, potkává nás ještě další zlo na víc a to je to zlo, které nás pronásleduje potom. Znásilněná žena například má problémy s partnerskými vztahy, jeden vztah za druhým ji krachuje. Jakoby nestačilo to co se ji stalo, ještě má celý život zničený. Jsou ale i jiné formy neodpuštění. Například vás odsoudí za čin, který jste nespáchali a dostanete se do vězení, ačkoliv máte ten nejpoctivější charakter, cítíte se zle z toho, že musíte pykat za něco co jste nespáchaly. Kdyby spáchaly, vyrovnáte se s tím snadněji. A pokud jste nic zlého neučili a strávíte ve vězení třeba 7 let za zločin někoho jiného, nejen že se vám stalo příkoří, ale ještě navíc vás okradou o kus života. Čas, který vám už nikdo nevrátí a mohou vám dát odškodnění několik milionů korun, ale to vám ten čas ve vězení nevrátí. Spraví to ty peníze? Ne. A jak se vyrovnat s oním traumatem? Nechat se sužovat s tím co se stalo? To nepomůže. Nikam to nevede. Jediná cesta je odpuštění. Jinak se vám břemeno stává těžší a těžší a nedokážete se vypořádat se životem. Ježíš Kristus kázal svobodu, ale ne svobodu fyzickou, svobodu, kterou můžete najít i když jste ve fyzickém vězení. Je to svoboda ducha, a nový život, který získáte tím, že poznáte Božího Syna a Boha Otce jaký je. On s vámi chce mít osobní vztah. Boží Syn vám ukáže cestu a dá vám nový život i za té špatné situace, která vás potkala. Přišli jste o nohy? Přišli jste o rodinu? Přišli jste o střechu nad hlavou. Bůh vám nabízí způsob jak se vypořádat s touto zátěží, on vezme vaše břímě a dá vám nový život, novou radost ze života. Budete schopni zase dýchat a žít, zase uvidíte světlo, protože on je Světlo, on je Život. To jsou slova bible, slova Ježíšova. Víte proč má křesťanství takový úspěch? Není to neznalostí, je to tím, že lidi opravdu poznali, že Bůh pomáhá a jedině skrze Ježíše Krista dokážeme opravdu žít. Ne jako chodící mrtvoly, ale s radostí ze života. S radostí v srdci. On nám pomůže zvládnout náš těžký životní úděl.
Důsledek neodpuštění na vztah s Bohem
Pokud ve vašem životě existuje neodpuštění, kromě výše popsaných důsledků to má vliv na schopnost vnímat Boží přítomnost ve vašem životě. Jak jsem již popsal v úvodním článku, neodpuštění je jako chrámová opona, která odděluje velesvatyni (kde přebývá Boží přítomnost) od zbytku svatyně ve které se nacházíte vy - jakožto člověk hledající Boha, jež se s ním snaží komunikovat prostřednictvím modlitby. Vaše neodpuštění způsobuje prokletí a oddělení Boží přítomnosti a Boží slávy od vás, když se ho snažíte hledat. Neodpuštění způsobí, že se dlouhé roky nemůžete dostat ze své bolesti, i když voláte k Bohu, ať vám pomůže. On ale čeká na váš krok odpuštění těm, kdo ublížili vám.
Pýcha a sebeospravedlňování - hledání racionálních výmluv a argumentů, proč nemohu odpustit - protože "já jsem v právu a já jsem oběť" nebo bláhová víra, že "odpustím až se pomstím" či snad "odpustím až mi bude sjednána spravedlnost" - nevedou k vyřešení situace. Pouze odkládají to jediné možné řešení problému, kterým je odpuštění. Vaše duše nedojde klidu, dokud neodpustíte. Neodpuštění je prokletí, které rozežírá duši. Je to dvojí výhra satana nad vaším životem. Pokud se zabijete, satan bude mít velkou radost, protože už nikdy nespatříte Boha, místo toho vás potká věčné utrpení, protože smrtí to nekončí, duše žije dál a každý hříšník jde do věčného utrpení, pokud neodpustil.
Dopad odpuštění na váš život
Ježíš kázal "milujte své nepřátele". Pokud však budeme vnímat tuto větu jako pouhé přikázání a nařízení, je těžké tak činit. Proto je dobré si uvědomit rozdíl mezi neodpuštěním a odpuštěním. Dopad neodpuštění jsem už popsal. Touha po pomstě může vyvolat strach z nepřátel - budou se vám zdát zlé sny, budete se v myšlenkách vracet k traumatu a když potkáte toho člověka, který vám ublížil, budete se cítit mizerně. Ježíš nám ukazuje cestu jak se zbavit tohoto břemena a co takové odpuštění znamená pro nás. Odpuštění znamená pokoj v duši. Neodpuštění přináší nepokoj. Neodpuštění způsobuje duševní nerovnováhu, chmury a zlé sny, ale odpuštění přináší klid, vnitřní stabilitu a lásku.
Odpuštění je vlastně Boží milost a Láska. Není Lásky mimo Boha. Bůh je Láska. Na to korán zapomněl. Ale bible na to pamatuje vždycky. Proto čtěte bibli a zjistěte jaký vlastně ten jediný pravý Bůh je.
Když odpustíte, Bůh vám odejme vaše břemeno a navíc vás zmocní k větší lásce. Proto Ježíš vybízí své učedníky slovy:
"Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a jste obtěžkáni, a já vám dám odpočinout. 29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírný a pokorný v srdci; a najdete odpočinek pro své duše. 30 Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno lehké." (Matouš 11:28-30)
Dokud neodpustíte, myšlenky na minulost vás zžírají a rozežirají vaší duši. Jste samá bolest a nenávist. Ale Ježíš vám nabízí odpočinutí od těchto věcí. Protože Ježíš je Boží Syn a žije. Je všudypřítomný a zná myšlení naších srdcí.
Ježíš říká: Mé břemeno je příjemné a je lehké. Jak může být utrpení příjemné? Díky odpuštění budete osvobozeni a dostane se vám lásky a utrpení už duše svazovat vaši duši.
Vezměte na sebe mé jho - znamená přijměte svůj osud, nebojujte proti tomu co vás potkalo. Je to vlastně podobný postoj, jako šířil řecký stoicismus (dalo by se říci fatalismus, ale odevzdáváme se do rukou Božích - věříme, že Bůh otec se o nás postará a pomůže nám zvládnout naší životní situaci). Vzít na sebe Ježíšovo jho znamená žit podobně jako on: především postavit se k nespravedlnosti tak, jako se k nespravedlnosti postavil on. Ježíš zůstal pokorný a poslušný Bohu i když při tom musel snést fyzické utrpění a posměch. Zachoval si svou lásku a odpuštění až dokonce. Pak zemřel a o tři dny později byl vzkříšen, jak prorokoval. Protože si tím vším prošel, zná naše utrpění a ví jaké to je. Díky němu můžeme na něj vložit své starosti a odevzdat mu je.
Vážně doporučuji přečíst si bibli a tam se dozvíte o tom jaký postoj Ježíš zachoval ke svému nebeskému Otci, když se k němu modlil. Modlil se: "Otče, ne má, ale tvá vůle ať se stane," protože jen nebeský Bůh - Otec, ví co je pro naše dobro. Ježíš nezemřel jen tak pro nic za nic. Zemřel proto, že Bůh má tak velkou lásku k nám, že nás chce vysvobodit z hříchu a prokletí. Tak jako hříchem jednoho spravedlivého člověka (Adama) celý svět uvázl v pasti hříchu, tak skrze smrt jediného dokonale spravedlivého člověka, bylo prokletí hříchu odstraněno. Jedinou spravedlivou odplatou hříchu je smrt (jak praví Písmo). Když tedy zemřel nevinný Ježíš Kristus na kříži, bylo sňato prokletí hříchu z těch, kdo věří v jeho dokonalou oběť za nás, jenž v něho věříme a přijímáme jeho odpuštění. On za nás podstoupil trest za náš hřích, zaplatil cenu, aby naše duše byly osvobozeny a očištěny.
Odpustíme-li tak i Bůh, náš nebeský Otec, odpustí nám. Pokud chceme zachránit svou duši, nemáme jinou volbu než odpustit. Proto je třeba se modlit, aby nám Bůh pomohl s odpuštěním a vysvobodil nás z pout hříchu. Když se to pak stane a my poznáme sílu a lásku danou odpuštěním, budeme mnohem silnější než dříve a nebudeme se tolik bát situací, před kterými bychom jinak prchali.