Jan 11 - Já jsem Vzkříšení a Život

Lazar umřel

Jan 11:1 Nějaký Lazar z Betanie, městečka Marie a její sestry Marty, pak byl nemocný. 2 A to byla ta Marie, která pomazala Pána mastí a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocný. 3 Ty sestry tedy poslaly k němu se slovy: "Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocný." 4 Když to pak Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale pro Boží slávu, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn." 5 A Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara. 6 Když tedy uslyšel, že Lazar je nemocný, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl. 7 Potom řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska." 8 Učedníci mu řekli: "Rabbi, Židé tě teď chtěli ukamenovat, a ty tam jdeš znovu?" 9 Ježíš odpověděl: "Nemá snad den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, neboť vidí světlo tohoto světa. 10 Kdo ale chodí v noci, klopýtá, neboť v něm není světlo." 11 To pověděl a potom jim řekl: "Lazar, náš přítel, usnul, ale jdu, abych ho probudil." 12 Jeho učedníci řekli: "Pane, jestliže usnul, bude zdráv!" 13 Ježíš to však řekl o jeho smrti, ale oni se domnívali, že mluví o odpočinku ve spánku. 14 Tehdy jim Ježíš řekl jasně: "Lazar zemřel. 15 A raduji se kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu."

16 Tomáš zvaný Didymus tedy řekl spoluučedníkům: "Pojďme i my, abychom zemřeli s ním." 17 Když tedy Ježíš přišel, nalezl ho již čtyři dny pochovaného v hrobě. 18 Betanie pak byla blízko Jeruzaléma, asi patnáct honů.
19 A mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je utěšili ve smutku nad jejich bratrem. 20 Jakmile tedy Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla mu naproti, ale Marie seděla doma. 21 Marta tedy řekla Ježíši: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel. 22 Ale i teď vím, že o cokoli bys Boha požádal, to ti Bůh dá."

23 Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane." 24 Marta mu řekla: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." 25 Ježíš jí řekl: "Já jsem Vzkříšení i Život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. 26 A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře navěky. Věříš tomu?" 27 Řekla mu: "Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Kristus, Boží Syn, který má přijít na svět." 28 A když to pověděla, odešla a tajně zavolala Marii, svou sestru, se slovy: "Mistr je tu a volá tě." 29 A ona, jakmile to uslyšela, rychle vstala a šla k němu. 30 Ježíš však ještě nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kam mu vyšla naproti Marta.

Modlitba

Ježíš o sobě řekl, že je Vzkříšení a Život, což jistě znamená že je roven Bohu. Ježíš ale nemluví jen o tělesném vzkříšení, darování života, mluví především o tom, že kdo nevěří v Ježíše, že je Syn Boží, je mrtvý ve svých hříších a provinění, nezná Boha a není v něm ten skutečný život - myšleno duchovně. Proto zde je možnost přejít ze smrti do života. Kdo uvěřil jeho Slovům, bude spasen. Se spasením však přichází i povinnost vyznat Pána Ježíše Krista jako svého spasitele a automaticky mu sloužit. Neboť tím, že vám Ježíš daruje věčný život, se v duchu narodíte znovu a nebudete již otroky hříchu, ale budete dětmi Božími. Proto kdo uvěřil ať se modlí takto:

"Ježíši, uvěřil/a jsem, že si Syn Boží a že máš moc odpustit mi mé hříchy a darovat mi věčný život. Prosím tě tedy za odpuštění mých hříchů. Chci být tvým následovníkem, buď mým pánem a dej se mi prosím poznat."

A nezapomeňte, že k tomu abyste mohli lépe Boha poznat, je třeba číst bibli a dělat to co Ježíš říká. Připomínejte si jeho Slovo, protože na jeho Slovo se lze opravdu spolehnout. Bůh slyší modlitbu spravedlivých, což jste vy, kdo jste přijali Ježíše jako svého Pána.

Vzkříšení Lazara

31 Když tedy Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a šla ven, šli za ní se slovy: "Jde ke hrobu, aby tam plakala." 32 Jakmile tedy Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla k jeho nohám a řekla mu: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel." 33 Když tedy Ježíš spatřil, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu zasténal a zarmoutil se. 34 Potom řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď a podívej se." 35 Ježíš se rozplakal. 36 Židé tedy řekli: "Hleďte, jak ho měl rád!" 37 Někteří z nich však řekli: "Nemohl snad ten, kdo otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?"
38 Ježíš tedy znovu sám v sobě zasténal a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. 39 Ježíš řekl: "Odvalte ten kámen." Marta, sestra toho mrtvého, mu řekla: "Pane, už zapáchá, vždyť je v hrobě čtvrtý den!" 40 Ježíš jí řekl: "Neřekl jsem ti, že budeš-li věřit, uvidíš Boží slávu?" 41 Zvedli tedy kámen z místa, kde byl ten mrtvý pochován. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. 42 Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal." 43 A když to řekl, zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!" 44 A ten, který zemřel, vyšel ven. Měl ruce i nohy svázané plátny a jeho tvář byla ovinuta rouškou. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte ho odejít." 45 Tehdy mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, uvěřili v něho.

Židé chtějí zabít Ježíše

46 Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš udělal. 47 Vrchní kněží a farizeové tedy shromáždili veleradu a říkali: "Co uděláme? Vždyť tento člověk dělá mnoho zázraků! 48 Jestli ho tak necháme, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám naše místo i národ!" 49 Avšak jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku nejvyšším knězem, jim řekl: "Vy nic nevíte! 50 Ani nepomyslíte, že je pro nás prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid a ne aby celý tento národ zahynul." 51 To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku nejvyšším knězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ. 52 A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno. 53 Od toho dne tedy byli dohodnuti, že ho zabijí. 54 Ježíš proto už nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam pobýval se svými učedníky.
55 A byla blízko židovská Veliká noc. Mnozí z toho kraje tedy před Velikou nocí putovali vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili. 56 Hledali tedy Ježíše; a když stáli v chrámu, povídali si mezi sebou: "Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?" 57 Vrchní kněží i farizeové však vydali nařízení, že pokud by se někdo dozvěděl, kde je, má to oznámit, aby ho mohli zajmout.